V 17 jsem si domů přivezla z Jablonce zlatého kokršpaněla, který dostal jméno Bonnie.  Byl to ten Pan pes, na kterého někdy lidé moc dlouho čekají. Byl se mnou 15 krásných let, dal mně i mým dětem a všem v rodině spoustu lásky a radosti a bylo těžké se s ním rozloučit. Vždycky mi bude chybět. 

Následoval další zlatý kokršpaněl z HK, jménem Danny. Byla to typicky kokří svéhlavička, která zbožňovala mně i děti, ale se stejnou vášní nesnášela mého manžela. Ne že by na něj útočil, ale vrčel na něj a žárlil. Prostě mu dával najevo, že ho nemá rád a manžel mu to oplácel. Kupodivu se snesli, když jsem nebyla doma. Byl  to můj skvělý  parťák na procházky do lesa a do přírody. Jezdil s námi na dovolené, na horách mě doprovázel na běžkách, hodně jsme jezdili na chalupu k babičce, kde byl moc spokojený, když se mohl poprat s babičky psem. V jeho 7 letech jsme se přestěhovali z Hradce z krásného,pohodlného panelákového bytu na bývalou zemědělskou  usedlost do Výravy, kterou jsme začali kompletně přestavovat. Daneček rád vypomáhal, hlavně s hloubením děr a byl nadšený stejně jako my z velké životní změny. Dcera si pořídila fenku rotweilera Tess, kterou Danny moc rád zasvěcoval do veškerého dění na statku, kam postupně přibyli koně, kozy a ovce. Kočky jsme v té době přestávali počítat, protože vždycky nějaká bůhvíodkud přišla. Tesinka nás naučila, co je "pes bojový". Milovala celou rodinu a hlídala vnučky v kočárku. Její trpělivost a oddanost byla bezmezná. Bohužel záhy onemocněla rakovinou, ale po operaci a chemoterapiích byla v pořádku. Prožila s námi ještě pár krásných let.   Danny se dožil i přes rakovinu 16 let a stále s láskou vzpomínáme na jeho kousky, kterých bylo bezpočet. Tesinka nás opustila měsíc po něm. Bylo to moc těžké období. Tesinku budeme mít vždycky v srdíčku.

V té době už s námi bydlel další pejsek Lord, kterého moje dcera našla jako toulajícího se, vyhublého ovčáckého psa. Bohužel asi příliš dlouho bojoval o přežití, takže byl agresivní vůči jiným psům a také chronický útěkář. Časem jsme si získali jeho důvěru a byl z něj rodinu zbožňující pes, bohužel zůstal agresivní na psy a jak mohl,tak roztrhal plot a utekl a zase se vrátil. Chápala jsem tu jeho touhu po svobodě, když ji jednou poznal. Byl to  zvláštní pes,bylo v něm hodně z vlka. Měli jsme se hodně rádi a bolí mě dodnes, že jsme se museli rozloučit.